Vločky se snášejí jak peří z polštáře,
na vlasy, na víčka, na dlaně, na tváře.
Jen tak Ti pod lampou roztává na řasách
bílý a chladivý, třpytivý sníh.
A pak Ti stékají po tvářích krůpěje,
v očích Ti jiskří plamínky naděje,
že mrazivý vesmír v dalekých tmách,
zazáří teplem o Vánocích.
